Do
Krkonoš jsme s celou rodinou dorazili už v pátek. Po cestě jsme
navštívili hrad a zámek
„Staré hrady“,
kde jsme s holkama šli okruh
„Pohádková půda“.
„Zámecké pohádkové sklepení“
jsme absolvovali minulý rok.
Prohlídka byla moc hezká a holky to doslova „žraly“ :-)
DOPORUČUJI, foto zde.
Ubytování bylo samozřejmě "u
Portíků ".
Večer jsme jako zodpovědní :-) jen lehce popili a šli hajat.
Na sobotu jsme naplánovali výměnu manželek a
to tak, že já s Jirkou s Mery, Mailou a Candym
vyrazíme na trek do Vrchlabí
a moje drahá polovička s dětmi a Gabčou navštíví přehradu Les království
a ZOO Dvůr Králové.
Sobotní ráno proběhlo v duchu balení
povinné výbavy na trek, pročísnutí hafanů, aby nám nedělali ostudu, no a
čekání na Jirku
až opustí toaletu a již se na ní nevrátí
:-)
Že by trémička?
Do Vrchlabí jsme přijeli celkem na čas a
s dobrou náladou, ale když jsme v centru Vrchlabí s popisem cesty v ruce
nemohli najít
tu zatracenou hospodu u které byla prezentace a start, tak jsem o smyslu
celé akce začala pochybovat.
Viděla jsem celkem jasně, jak se ztratíme hned na startu.
Toto ještě později utvrdil itinerář
s barevnou mapou trasy a hledání WC v budově místní hospody (někdo
hledal i cestu ven, že Jani :-))
Hospodu jsme nakonec celí šťastní našli.
Pomohli nám zvláštním způsobem pohybující se skupinky se psy, běh
vpravo, vlevo, koukání do mapy, zpět a zase vlevo, že by trekaři?
Nojo byli to oni, poznali jsme několik známých tváří a už jsme byli na
parkovišti.
Šli jsme na přejímku, pozdravili se se
spoustou kamarádů a nechali si od Míši (organizátorka) vysvětlit popis
trasy.
Na startu panovala výborná nálada a nezbývalo než vyrazit. Startovalo se
po minutě.
Jirka s Candym
šel první, já s MaM
vyrazila za ním. Hned na první křižovatce jsme potkali Uhlíky, jak se
vrací pro misku (povinná výbava).
Vrchlabím jsme se vymotali překvapivě lehce a následovalo stoupání,
stoupání a zase stoupání přes Kněžický vrch
( v zimě příjemné lyžování s dětmi) na vrch Žalý, kde byl i první
kontrolní bod. V této první části nás šlo celkem dost pohromadě,
což byla příležitost prohodit pár slov se starými známými, užívat si
výbornou atmosféru a nádherné výhledy do okolí.
V Kněžicích jsme s Jirkou udělali přestávku na zalepení puchýřů (byli
jsme teprve na 5 kilometru :-))
Tam nás zase dohnali Uhlíci, následovala nějaká „záhadná“ chalupa
s pánským osazenstvem (zlákala na pivíčko mnoho odhodlaných trekařů)
a pak úzká pěšina na hlavní cestu na Žalý.
Na Žalým jsme se koukli na kontrolní otázku, občerstvili jsme sebe i
psiska a vypravili se hlavou dolů po sjezdovce do Herlíkovic.
Byl to celkem masakr. Že Merča do kopce netáhne, jsem si už zvykla, ale
z jakého důvodu sakra musí táhnout z kopce?
Málem jsem se zabila.
I pohled na protější stráň, kde pokračovala trasa stoupáním na Strážné byl
děsivý.
Jirkovi puchýře v botách narůstaly a asi aby nemyslel na bolest nohou
tak ho vosa ďobla do obočí. Nabízela jsem mu, že nebudeme pokračovat a
vrátíme se do Vrchlabí, ale Jiřík je hoch statečný a tak to zamítl a
trpěl dál. Funěli jsme tedy do kopce na Strážné. Bylo to nekonečné. Když
se před námi objevila hospoda, a místo další kontrolní otázky, byli jsme
radostí bez sebe. Do cíle nám v tomto okamžiku zbývalo již jen 5km. Ty
jsme zvládli, já s ortézou na kolenou, Jirka s výrazem trpitele, celkem
snadno. Nezbytné bylo ještě bloudění Ve Vrchlabí a byli jsme v cíli.
Huráá, zvládli jsme to.
Dostali jsme pochvalu, že jsme živí a zdraví (NO jsem si nebyla úplně
jistá) a žravenku na jídlo v hospůdce.
Pak už nám tu bylo jen parádně. Popíjeli jsme, klábosili a čekali na
zbývající opozdilce.
Atmosféra byla výborná a počasí ukázkové:
Dorazila za námi i druhá část dnešní výpravy a to Gabča s Danem a
holkama.
V příjemné zahrádce místní hospůdky jsme již čekali jen na vyhlášení
výsledků.
A musím říct, že nás výsledek mile
překvapil.
SHORT -
hovawart
Jirka s Candym vychodil krásné
3.místo a Já s Merčou a Mailou místo
druhé (měli jsme s Jirkou samozřejmě čas stejný, ale rozhodla minuta po
které jsme startovali, pardon Jiříku :-))
Má drahá polovička však, stejně tak jako
někteří mí milí kolegové v práci měli poznámky typu:
„a proč jste jako nezrychlili a nebyli
první?? „ grr, co na to říct?
Snad jen, že my byli spokojení, akce se nám
móc líbila a děkujeme organizátorům i sponzorům za velice vydařenou
akcičku.
Takže zase za rok ………..
Kompletní
výsledky zde
Foto zde